veterinární lékařka
lektorka vzdělávání ve zdravotnictví a laboratořích
zastupitelka MČ Černovice
místopředsedkyně Černovického sdružení

První slovo, co tě napadne, když se řekne „Černovice“?

Je to dobré místo k životu, velmi dobré, a teď si to uvědomuju čím dál víc, protože jsem se setkala s developery, kteří by tu rádi stavěli kvůli dobré poloze. Takže si tu atraktivitu uvědomují i oni. O to víc je třeba se snažit, aby kvůli developerům Černovice neztratily svou původní atraktivitu, kterou má pro nás, co už tu žijeme. Je to vesnice ve středu města, příjemné místo k setkávání a bydlení…

Co se ti v Černovicích líbí? Proč jsi tu spokojená?

Dobré sousedské vztahy, není to tu, jako bych bydlela na anonymním sídlišti. I když vlastně bydlím na Dolním sídlišti.

Co se ti naopak nelíbí? Co ti chybí?

Dovedla bych si představit lepší infrastrukturu. Černovice můžou klidně vypadat jako předměstí Vídně, ale musela by se zlepšit péče a údržba zeleně, komunikace, chodníky, to vidím jako prioritu. Je to důležité, protože nás to obklopuje, denně to používáme… Park Řehořova je kapitola sama pro sebe. A obecně mi chybí květiny v parcích.

Proč si myslíš, že to jde změnit?

Protože řešení není těžké. Chce to zaujmout celkovou koncepci při výsadbě a úpravách zeleně a kontinuální péči. Je třeba dohled, správce parku, který kontroluje stav místa a dává podněty ke zlepšení.

Jaké je tvé blíbené místo v Černovicích?

Tam, kde bydlím „mezi bloky“ na Dolním sídlišti. Myslím, že je dobře řešené – mezi bytovkami je ponechána zelená plocha, kde si mohou hrát děti. Za 40 let, co tu bydlím, tenkrát zasazené stromky vyrostly, jsou už velké a já jim z oken koukám do korun.

Proč ses rozhodla, že budeš pracovat a kandidovat v rámci SPOLEČNĚ?

Cítím potřebu věci zlepšovat. A protože mám sousedy, přátele, kteří jsou naladěni na stejné vlně, tak se chci zapojit a nabídnout pro dobrou věc své schopnosti a znalosti.

Hodně bych chtěla podpořit jiný přístup k seniorům, věnovat se tomu, jak jim zkvalitnit a zlepšit život. Nabídnout jim individuální péči, zmapovat jejich potřeby, podpořit pomáhající, ať už přímo z rodiny, či z řad sousedů a dobrovolníků. V rámci konceptu „Stárneme doma“ bych se chtěla zaměřit na jejich individuální potřeby, neformální pomoc, stacionář pro odlehčovací služby, dostupnost služeb, jako je převoz autem k lékaři, zajištění nákupů či vypůjčení knih.