Žijeme v Černovicích, žijeme pro Černovice a chceme, aby se vám i nám žilo co nejlépe

Bc. Silvie Sanža

projektová manažerka Nadace Partnerství,
předsedkyně spolků Černovického sdružení a Brněnská nábřeží
autorka, textařka, redaktorka, občasná překladatelka z francouzštiny

 

První slovo, co tě napadne, když se řekne „Černovice“?

Doma. Mám chuť říct „moje rodné Černovice“, i když jsem se tu bohužel nenarodila. Ale můj syn už ano. Ale můžu říct aspoň „moje rodné Brno“. Miluju místo, kde žiju. A lidi, mezi kterými žiju.

Co jsi udělala pro Černovice za předchozí volební období?

V roce 2019 jsem se stala předsedkyní školské a kulturní komise. Připravili jsme ve spolupráci s kolegy z dalších oblastí transparentní dotační pravidla pro rozdělování peněz z černovického rozpočtu. Ty už ale bohužel opět neplatí.
Jako místopředsedkyně tiskové komise jsem také tvořila novou podobu Černovin a hlídala, aby byly čtivé a politické pouze tam, kde byl vymezený prostor pro jednotlivé strany. Snažili jsme se dát prostor zajímavostem z Černovic, historii, lidským příběhům, organizacím, které pro Černovičáky něco dělají. Prostě nabídnout časopis, který informuje, a zároveň je atraktivní pro všechny.

Co se ti v Černovicích líbí? Proč jsi tu spokojená, jaké mají pro tebe výhody?

Máme tu přátele a vlastně fungujeme jako velká rodina. Není důležité, co kdo pro koho udělal, ale že se vždycky najde někdo, kdo pomůže. Jsme vlastně taková velká dědina, na které, mám aspoň ten pocit, vztahy fungují líp a líp. Mám radost, že se známe, že to tu není anonymní.

Co se ti naopak nelíbí? Co ti chybí?

Spolupráce ze strany radnice. Spíš, než chybí, mi věci vadí – zbytečný konkurenční boj, snaha převálcovat  druhého, být lepší než ten druhý. Namísto toho, aby se věci dělaly pro lidi a pro Černovice. Smutným příkladem je už opět Gulášfest, který radnice udělala ve stejnou dobu jako Svatováclavský jarmark. Přitom jarmark se v tento termín koná každý rok už od roku 2013, rok předem jsme na radnici předali náš program na celý rok, v květnu zaplatili na úřadu zábor parku, který byl schválen, publikovali jsme článek v Černovinách… Nikdo nás ani nekontaktoval, abychom se třeba domluvili na spolupráci. Černovičáci si mohli užít dvě akce – jednu v sobotu a druhou třeba v neděli nebo o týden později, ale někomu přišlo asi důležitější dokazovat si, komu přijde víc lidí…
Ještě horší je, že nová koalice nemá snahu dotahovat již započaté, s obyvateli Černovic probrané projekty. Jako by bylo důležitější dělat věci jinak, než dotáhnout smysluplné a chtěné věci. Týká se to třeba parku Řehořova, parku před Albertem, kruhového objezdu, hřiště ve vnitrobloku Turgeňky…

Myslíš, že to jde změnit?

Věřím, že ano. Černovické sdružení začínalo před devíti lety v pěti lidech. Teď je nás kolem čtyřicítky a ještě nám, když můžou, chodí pomáhat další přátelé. Je vidět, že lidem na Černovicích záleží a mají chuť pro ně něco dělat. To mi dodává energii :)

Jaké je tvoje oblíbené místo v Černovicích?

Květinový kostel na Faměrově náměstí, obzvlášť při Noci kostelů bez kostela, kterou tam pořádáme s Černovickým sdružením. Na půdorysu zbouraného chrámu sv. Floriána rozsvítíme svíčky a ta chvíle je magická. Po 15 letech společného života jsme se tu s mým mužem i vzali. Máme radost, že se přímo v něm začaly konat i slavnostní mše, které vždy bývaly opodál.

Co bys v Černovicích chtěla vytvořit?

Komunitní centrum. Místo, kde budou potkávat všechny generace a pro každého tam bude něco. Kde můžete, zatímco je dítě v kroužku, posedět s kamarádkou u dobré kávy. Kam si můžete zajít na přednášku nebo zacvičit. Kde se mohou děti v létě bezpečně a v hezkém prostředí proběhnout v zahradě a v zimě zajít na pohádku, dospělí pečovat o společný záhon nebo si užít koncert…
Takovým místem je pro mě Stará škola na Charbulově ulici. Jsem ráda, že se podařilo ji „zabydlet“ dětskou skupinou a volnočasovým centrem Sunrise.
Mrzí mě, že stávající vedení Černovic nechtělo udržet klubovnu, ve které dříve sídlili skauti, probíhaly zde sportovní aktivity a třeba také unikátní kroužek španělštiny pro rodiče s dětmi.

Proč ses rozhodla, že budeš pracovat a kandidovat v rámci SPOLEČNĚ?

Já jsem se vlastně rozhodovat nemusela, ono se to tak nějak postupně stalo. Jak se mi Černovice dostávaly víc a víc pod kůži, jak jsem poznávala sousedy a další přátele, vrtala jsem se v historii – to všechno se spojilo v potřebu řešit problémy, které jsem vnímala, které vnímali oni. A sám toho člověk moc nezmůže, za to když má kolem sebe lidi, kteří mu pomůžou, kteří umí věci, které on sám neumí, tak to jde mnohem líp.
Takže když se z nich vytvořilo Společně pro Černovice a já jsem do něj mohla patřit, neváhala jsem ani chvilku.
A protože tady žiju a chci žít dál, tak do toho půjdu znovu.

 
Přejít k navigační liště